 (1).jpg)
Když se v létě roku 2022 přehnal přes České Švýcarsko požár, většina z nás sledovala záběry stoupajícího dýmu a ožehlých pískovcových skal se svíravým pocitem u srdce. Zdálo se, že unikátní kus naší přírody byl nadobro ztracen. Jenže ekologie nás učí, že příroda se nedívá na svět lidskýma očima. Tam, kde my lidé vidíme tragédii a zkázu, divočina spatřuje příležitost ke znovuzrození.
Představa, že oheň do lesa nepatří a je pouze novodobým vynálezem neopatrných turistů, je hluboký omyl. Oheň formoval zdejší krajinu dávno předtím, než do ní poprvé vstoupila lidská noha. Blesky, které v suchých letních dnech zasáhly vrcholky pískovcových věží, zapalovaly lesy od nepaměti.
Pokud jsou požáry tak běžné, proč byl ten v roce 2022 tak extrémní? Odpověď musíme hledat v lidských zásazích do krajiny. Přibližně před 100 lety se dramaticky změnila struktura zdejších lesů. Původní pestré bučiny a jedliny byly nahrazeny průmyslovými monokulturami smrku. Ty sice rychle rostly a přinášely hospodářský užitek, ale pro zdraví a stabilitu lesa byly tou nejhorší možnou zprávou.
Historická data hovoří jasně: v rozmezí od sedmdesátých let 20. století až po počátek nového milénia (tedy za pouhých 35 let) se v Českém Švýcarsku vyskytlo přibližně 70 požárů. To znamená, že les zde v průměru hořel dvakrát ročně.
Často se mluvilo o tom, že ponechané suché dřevo z kůrovcové kalamity bylo hlavní příčinou intenzity požáru. Vědecké poznatky však ukazují jinou realitu. Tlející suché dřevo obnově lesa nesmírně prospívá – funguje jako houba, která brání výparu vody z půdy a udržuje krajinu bohatou na klíčové živiny.
Jak požár ovlivnil obyvatele lesa? Divoká zvířata mají vyvinuté silné instinkty. Větší savci a ptáci stihli před plameny včas utéct do bezpečí, jiní tvorové našli úkryt přímo na místě. Půda je totiž fantastický izolant. Mnoho drobných živočichů a hmyzu přežilo v podzemních norách nebo hluboko uvnitř tlustých kmenů stromů, které oheň pouze ožehl.
Zasažená oblast Českého Švýcarska začala ožívat překvapivě brzy po uhašení plamenů. Kdo navštíví dotčené oblasti dnes, spatří neuvěřitelné divadlo. Porost, který po požáru vyrazil, je v současnosti už tak hustý, že skrz něj téměř není vidět. Semínka bříz a dalších pionýrských dřevin, která léta spala v zemi nebo sem byla zaváta větrem, dostala ideální podmínky pro růst – dostatek světla, prostoru a popel plný živin.
Člověk by měl pocit, že v takové nehostinné poušti nemůže nic přežít. Vznikl zde naprosto unikátní, v dnešní krajině extrémně vzácný biotop. Obnažené písečné plochy okamžitě osídlily různé druhy divokých včel a vos, které si v písku s nadšením hloubí své nory. Můžete narazit také na vzácné teplomilné kobylky a další hmyz.
Na spáleništi tak raší nový, přirozený a druhově pestrý les, který bude v budoucnu mnohem odolnější. Požár v Českém Švýcarsku nám udělil cennou lekci pokory. Procesy, které lidskému oku připadají jako katastrofa – obnažená stanoviště, hromady mrtvého dřeva plné hmyzu, spálená půda – jsou ve skutečnosti požehnáním pro biologickou rozmanitost.
Učme se od ní. Ukazuje nám totiž, že život si vždycky najde cestu a z popela dokáže stvořit něco ještě bohatšího a krásnějšího.
Nový díl podcastu Zelený čaj vám poskytne více podrobností z úst odborníků:
Stojí za to si udělat čas a vyslechnout jejich zkušenosti.
Fandíte české přírodě a její divoké obnově? Podívejte se na náš dobročinný e-shop https://www.ceskeparky.cz/ a podpořte s námi ochranu pokladů české přírody. I motiv obnovujícího se lesa v Českém Švýcarsku u nás najdete.
.jpg)