V období mezi květnem a červnem (i červencem) je nejvíc ohroženým druhem právě srnče.
Probíhá totiž sečení trávy a právě tehdy jsou roztomilá mláďata nejzranitelnější. Srny se řídí instinktem a po milióny let se u nich vyvíjel obranný systém, jak ukrýt svá mláďata před predátory. Nerodí se jim jich tolik, aby o ně mohly jen tak přijít.
Samice si nejdřív obhlídne vybrané místo a poté nastává tzv. kladení srnčat do vysoké trávy.
Před moderním sekačkami nemají většinou šanci. Mají tendenci se instinktivně přikrčit k zemi a před zemědělskými stroji neutíkají. Dá se říct, že se snaží splynout s okolím, což se jim mnohdy stává osudným.
V dnešní době ale existují opatření, která mají předejít zbytečnému „krvavému masakru“. Tady je příležitost pro moderní technologie jako drony, termovize nebo plašiče.
Zemědělci by měli oznamovat správci honitby plánovaný termín seče s dostatečným předstihem. Myslivci pak mohou vyhlásit akci na vyhánění a vyhledávání mláďat (před sečí, někdy i brzy ráno). Nasadí dobrovolníky s krabicemi pro bezpečné přenesení srnčat.
Na internetu se dá najít dost iniciativ a akcí, do kterých se člověk může aktivně zapojit. Neměl by jednat na vlastní pěst, ale spíš jako dobrovolník ve skupině. I Ministerstvo životního prostředí se snaží systematicky propojovat zemědělce, myslivce a dobrovolníky za účelem prevence úhynů mláďat. Laik vždy nemusí situaci vyhodnotit správně, protože opuštěné zvíře nemusí nutně znamenat, že je v ohrožení.
Jakmile někdo narazí před sečením na schované srnče, přemísťuje ho nejlépe v rukavicích spolu s trsem trávy do ventilovaného kartonového či plastového boxu, vystlaného trávou. Je důležité se mláděte nedotknout, aby se nepřenesl pach a matka své srnče neodmítla.
Podle odhadů umírá v Česku mechanizovaným sečením až 60 000 srnčat ročně. Co říkáte? Pomůžeme snížit toto astronomické číslo?