V článku Filipa Molčana se dozvíte, co obnáší stát se strážcem národního parku. V tomto případě NP České Švýcarsko.
Jaké je to být dobrovolným strážcem parku
Poměrně často se mě lidé vyptávají na různé věci související s mou zálibou - strážením národního parku České Švýcarsko. Proč to dělám, jak se někdo může stát strážcem parku, co to obnáší, proč se nesmí to a to apod. Tak jsem se rozhodl, že o tom napíši pár řádek. A protože to není na jeden článek, bude to rovnou “seriál” :-). Nějak si člověk od toho IT odpočinout musí.
Upozornění: Všechny tyto informace jsou zcela neoficiální, jde o mé vlastní názory a nejsou nijak konzultovány ani schvalovány NPČŠ. Berte to prosím tak. Jo a bez záruky.
Proč jsem se stal strážcem parku?
Být strážcem parku byl vždy můj velký sen. A mé hlavní životní heslo je “plnit si sny” (a také je plnit mým blízkým). Nejdříve jsem snil o tom, že bych byl profesionálním strážcem - asi si umíte představit tu romantickoku vizi - celé dny chodit po lese, být v přírodě, nosit uniformu (prý se to některým holkám líbí), poznat za celý život každý kámen téhle krásné části země, žádný stres, starosti, prostě pohoda. Má to samozřejmě jednu chybu a tou jsou peníze - za tolik, za kolik nastupují do služby profesionální strážci parku by jste nejspíš nešli ani na víkendovou brigádu (tedy alespoň pražáci). Je to smutné, ale je to tak. Tahle práce se dá dělat jen z lásky. A když si vzpomenete na mé životní krédo, tak to s ním není úplně kompatibilní.
Zjistil jsem tedy, že je možnost být “dobrovolným strážcem”. Máte uniformu, zůstává vám ta romantická představa, děláte to také z lásky (nic za to nedostanete, takže to ani jinak nejde) a je to skvělý únik od IT světa a jiných starostí. Navíc máte zcela seriózní důvod každý týden či dva vyrazit na celý den do lesa. To by šlo - splním si svůj sen a ještě pomůžu přírodě, kterou miluji. Jenže ono to není tak hned, trpělivost a dostatek času je strážcům přímo vlastní.
Jak se stát strážcem parku?
Není to nic složitého, ale myslel jsem si, že to bude snazší. Tak nejprve musí váš celý záměr dávat smysl. Bylo by fajn bydlet v blízkosti NP/CHKO. Pokud budete někomu tvrdit, že budete každý víkend dojíždět z Brna do Krkonoš, tak vám to může věřit…ale nebude. Měli byste na to mít fyzičku - nemusíte být profesionální záchranáři - ale musíte být schopni celý den šlapat do kopců, lézt po čtyřech v roklích a nesmíte se umět ztratit i v městském parku. Váš trestní rejstřík musí být v dobré kondici, sérioví vrazi to mívají těžké. A hlavně - musíte mít k přírodě opravdu hluboký vztah a mít na to čas. Většina dobrovolných strážčů, které znám, to dělá celý život a s tím je potřeba do toho jít.
Strážit nemusíte jen v národním parku, ale i v CHKO či jiných oblastech. Hromadu zajímavých informací naleznete například na webu Asociace strážců přírody (http://strazprirody.cz).
Dalším krokem je tedy kontaktovat CHKO/NP/krajský úřad a sdělit jim vaši radostnou novinu. U nás to probíhá asi následovně:
Pokud to celé dává smysl vám i zástupci NP/CHKO/KU, domluvíte se na “zkušební době”
Po dobu dvou let zhruba každé 2 týdny jdete o víkendu na stráž s profesionálním strážcem přírody. Ten vás seznamuje s okolím, s faunou a flórou a také si vás během těch 2 let řádně vyzkouší - zda na to máte fyzicky, zda na to máte čas, zda umíte jednat s lidmi atp.
Po dvou letech se pak dozvíte, zda jste použitelní nebo ne. Nebo také, zda vůbec jsou další strážci potřeba. Na to stát se dobrovolným strážcem prostě nemáte žádný nárok.
Pokud to stále celé dává smysl, musíte složit závěrečný test (znalosti zákonů, místopisu, poznávání rostlin a živočichů atp.).
Pokud se vám podaří i závěrečný test, tak už zbývá jen složit slib a jste oficiálně strážcem přírody.
Od této chvíle máte vlastní uniformu, odznak a spoustu povinností. Co přesně to obnáší a jak je to vzdálené od oné romantické představy si povíme příště.
Dobrovolníci stráží zcela bez nároku na odměnu. Někde dostávají alespoň výbavu (uniforma, boty), jinde nic.
Fungování strážní služby je v různých regionech jiné, já mám zkušenosti pouze z národního parku České Švýcarsko.
Více na: https://www.filipmolcan.com/
